Nevím, jestli je něco ve vzduchu, ale muselo by to být už nějak dlouho, a tak to asi bude nejspíš ve mně. Jestli je to tím, že už jsem deset let na mateřské, a přestože se v mém harmonogramu téměř nenajde volná skulinka a neustále se točím kolem dětí, přesto si připadám nevyužitá a přemýšlím, jestli už to tak bude napořád. A vlastně vůbec nevím co chci. Chtěla bych někam utéct a být úplně sama, ale vím stoprocentně, že už po chvilce bych pak chtěla být zpátky. Skoro bych řekla, že mám "těhotenské" nálady. Hrozně moc se těším, až tohle složité období hledání sebe sama bude za mnou.

Naštěstí mám kolem sebe stále mé úžasné dětičky, které mě udržují neustále ve střehu. Adélka mě nedávno docela usadila, když při pohledu na uklizený byt prohlásila: "Jé, mami, tady je krásně uklizeno...už se dá i chodit po zemi!" Ještě že mi rychle přispěchal na pomoc Míša s pohotovou odpovědí: "Ale to se dalo i předtím, Adél." Díky, Míšo:-)