Tak se mi zase po delší době povedlo přemluvit Pepu, aby sbalil všechny čtyři koťátka a nechal mě aspoň pár hodin samotnou. Naštěstí je venku pařák a ratolístky neúnavně žadonily o to, aby je taťka vzal na koupák a žadonily tak sugestivně, že se jim vážně nedalo odolat. Do toho můj výmluvný prosebný pohled a taťka byl lapen. Vstoupila jsem do nějakého náročného období a občas se nacházím na pokraji vyčerpání, především duševního. Terezka přišla do "pijavičího" období a zdá se, že vytrvalost jí rozhodně chybět nebude. Pro život úžasná vlastnost, ale občas trošku vyčerpávající pro rodiče. Pepa pracuje většinou až do večera a díky prázdninám jsem celé dny na děti sama. Adélčino neustálé proč a proč a proč a proč také dělá své, a tak mám teď často pocit, že mám místo hlavy včelí úl. Každé z dětí by mě zrovna teď potřebovalo samo pro sebe a nemůžou za to, že jsme si kromě něj pořídili ještě další tři potomky. Dělám, co můžu, ale myslím, že nikdy jsem se na začátek školního roku netěšila tolik, jako teď. Naštěstí vím, že i tohle období jednou skončí a zas bude fajn, a taky díky za chlapa, že umí podržet (i když občas taky přispěje svojí troškou do mlýna:-).

Tak jsem se vypsala ze svých chmur a teď se z nich jdu vyspat:-) Držte palce, ať je to brzy za mnou.