Vypadalo to jak super plán. Manžel odveze tři starší ratolesti na jižní Moravu k rodičům, kde s nimi stráví prodloužený víkend od pátku do úterý a mě zůstane na starost jen nejmladší Terezka, osmiměsíční mimčo, do té doby naprosto bezproblémové dítě, spící v pravidelných intervalech po dvou hodinách, dítě, které všechny udivuje tím, jak je klidné a pokojné a vzbuzující mírnou neskrývanou závist v těch, kteří by taky chtěli "takové hodné dítě" (jojo, počkejte si na čtvrté, my si taky museli počkat:-))). V duchu už jsem spřádala plány a přemýšlela, co udělám s tím přebytkem volného času, který na mě čeká. Na sobotu naplánováno kafíčko u kamarádky, v neděli shromko, v pondělí odpoledne babská jízda s grilováním a v úterý už jen v poklidu čekání na příjezd smečky. Zbytek času věnován úklidu, který už tak nutně náš domeček potřebuje a v neustálém frmolu se čtyřmi dětmi a ostatními aktivitami jsem jej slušně odbývala. Těšila jsem se, jak v pokojíčku vyhážu rozbité a nepoužívané hračky a ty ostatní pěkně kus po kuse umyju a uložím na určené místo. Jak vysmýčím každý kout, umyju okna a udělám prostě všechno, co bych ráda, ale nedostává se času. Jenomže...někde se stala chyba. Vůbec jsem nepočítala s tím, že Terezka má taky právo na "své dny" (dyk je to ženská:-))) a že mi s mým dokonalým plánem pořádně zamává. Potvrdila se moje teorie, že jedno dítě je mnohem náročnější než čtyři. Terezku něco trápilo a možná to byl i stesk po ostatních sourozencích a tatínkovi (být čtyři dny jenom s mamkou, to je nuda), takže mi neustále uplakaná a ufňukaná visela na nohách, kamkoliv jsem se hnula, namísto prachu na nábytku jsem utírala několikrát denně usoplený nosánek, potrénovala svaly na rukách a moje krční páteř dostala pořádně zabrat. Ještě že jsem si naplánovala i jiné akce než uklízení, nedělní odpoledne jsem strávila s kamarádkou v IKEA. Nesmírnou radost mi udělal hrnek, zakoupený právě tam, čaj z něho chutná úplně pohádkově.

Nakonec to dopadlo tak, že ten kdo si užíval relaxu byl Pepa ("vstával jsem po osmé a odpoledne jsem si šel ještě na dvě hodinky schrupnout s Adélkou, ale nechci tě provokovat"), vařila pro něj maminka a tak se vrátil naprosto odpočatý a vysmátý a na mě to všechno dolehlo a rozbolela mě hlava a padla jsem vyčerpáním. Ale on má pro to naštěstí pochopení, a tak mě alespoň na to úterní odpoledne zbavil povinnosti starat se o děti, za což byl náležitě odměněn:-)))