Všechno se pomalu zase vrací k normálu. Prázdniny konečně skončily (kdo by to byl před dvěmi měsíci řek´, že to přivítám s takovým nadšením), dětem začala škola a školka a já začala zase volně dýchat. Jediný Matýsek začátek školního roku těžce a pomalu rozdýchává, Míša jakožto nadšený prvňáček si konečně připadá blíž nám dospělým a Adélka se na školku taky moc těšila. Mně se vlévá do žil nová krev a optimismus a ani to ranní vstávání mi nevadí. Hlavně že se něco děje, kalendář se zase plní nejrůznějšími povinnostmi - ať už mými nebo dětskými - a já se začínám cítit jako ryba ve vodě. Je mi fajn.

Terezku jsme přestěhovali z ložnice do pokojíčku. Kdybych tušila, jaký pocit svobody mi to přinese, učinila bych tak už dříve. Můžu si večer před usnutím zase číst, do té doby, než mi víčka klesnou a mozek několikrát upadne do mikrospánku. Jak příjemné. Nemusím být zticha jako myška a bát se, že probudím mimi. Když pozdě v noci dožehlím prádlo, můžu ho okamžitě naskládat do skříní a nečekat až do rána, abych neprobudila Terezku. Fakt svoboda. Ještě by se mohla naučit spát celou noc, protože takhle to mám dál. Vstávat třikrát za noc (doopravdy vstávat) je docela náročné. Ale to doladíme. Protože jinak je to naprosto pohodové mimi.

S novým školním rokem taky přicházejí nové výzvy, nové úkoly, nové touhy, nové plány. Od zítřka začne znovu šlapat Majáček, naše mateřské centrum a já jsem ráda, že můžu být jeho součástí.  Služba v něm není jen o tom, uvařit kafe, vytáhnout hračky, pokecat, schovat hračky, atakpořáddokola. Je to práce v týmu a to je škola života.Učit se přijímat druhého člověka se všemi pozitivy a negativy, uvědomit si, že i já mám pozitiva a negativa, hledat na druhých hlavně ta pozitiva a nepodceňovat vlastní negativa, umět si je přiznat a zatočit s nimi. Nečekat od druhých to, co jsem schopná nabídnout já, ale přijímatodlišnost druhého. Učit se trpělivosti a shovívavosti. Ale taky je to zajímavá tvůrčí práce. Například náš vánoční Majáček si určitě nenechte ujít:-)

Míša byl dneska úplně poprvé ve škole. Zatím je plný radostného očekávání, a tak mu všichni přejeme, aby mu to zůstalo co nejdýl. Zatím to vnímá tak, že den, kdy byl naposledy ve školce, byl nejšťastnějším dnem jeho života:-) Zkrátka už chce být za dospěláka. Ve škole jsme dnes byli jednu hodinu a o největší vzrušení se postaraly holky osmačky, když rozdávaly lentilky:-) Ale taky prokázal odvahu, když se poprvé doopravdicky přihlásil a na otázku co by nemělo chybět v pouzdře správného prvňáčka odpověděl, že guma a strouhátko:-) Ještě chvilinku, a začnu tady psát samé zdrobnělinky a ňuninky a ťutinky a to už by se fakt nedalo číst:-) Takže končím. Mějte se skfjele a užívejte si nového školního roku stejně nadšeně, jako já!