Kdysi mi v jednom testu, který měl za úkol rozpoznat můj typ osobnosti, vyšlo, že jsem asi z 55% sangvinik, z 33% cholerik a zbývajících 12% si rozdělil flegmatik a melancholik...Což v praxi znamená, že jsem temperamentní, energická osoba, většinou optimisticky naladěná a „emočně stabilní“. Přesto se ve mně občas probudí oněch 6 procent melancholika a celou mě ovládne...

Jako dneska.

V mozku nastane částečné zatmění a já přemýšlím například o tom, co v životě se mi vlastně povedlo. A v tomto rozpoložení to není moc dobrý nápad. Marně šmátrám a přemýšlím, ale nic mě nenapadá. Pokud je to zatmění jen částečné, tak se ujistím, že co se mi rozhodně povedlo, jsou moje děti a kdyby jediný záměr mého života bylo porodit a vychovat tyhle čtyři osobnosti, tak to stálo za to. Jsou ale chvíle, kdy mě toto zjištění neuspokojí a já marně pátrám dál. Nechci být příliš pesimistická, a tak nebudu tyto své myšlenkové pochody dál rozvíjet, a taky, co si budem povídat, něčím podobným si občas určitě projde každý. Radši napíšu, jak se mi povedlo tyhle černé myšlenky rozehnat dneska. Hned jak přišel Pepa z práce, tak jsem ho přivítala slovy, že dneska to se mnou není moc dobrý a jestli mi chce trošku pomoct, ať sbalí všechny čtyři „povedené“ ratolesti, abych mohla být chvíli sama, nemusela nikomu na nic odpovídat a nemusela nic řešit. Že bych ráda dělala jakoukoliv činnost souvisle déle než pět minut a nebyla přerušována neustálými otázkami a potřebami kohokoliv. Protože je to úžasný chlap, tak nic nenamítal, snědl oběd a odporoučel se i s ratolestmi. Nejdříve jsem hupsla do plavek a natáhla se na lehátko do bazénu. Nechala se kolíbat a mohla jen tak přemýšlet a vychutnávat klid a samotu. Aaaach...

Potom jsem začala uklízet. Nejlépe se uklízí, když mi tu něco hraje. Rychle projíždím seznam něčeho poslouchatelného v kompu. Nejlépe něco svižného, co mi ruku s hadrem bude rychleji popohánět...Nic mě nedokáže zaujmout...Pak oči padnou na slovenské chvály. Jsou živé a radostné a zpívá se v nich o Bohu a co pro nás dělá a co my bychom chtěli dělat pro Něj. Nejdříve mi moje stále ještě mírně depresivní mysl oponuje: „V takové náladě přece nebudeš poslouchat něco takového.“ 

Přesto...jdu do toho...

...a dobře jsem udělala...:-)

Kéž by to příště mohla být ta první věc, kterou udělám, když mě zase něco takového popadne...:-)

P.S. Co se týká testu osobnosti, Pepa je na tom přesně naopak. Asi 70% mu zabírají flegmatik s melancholikem a zbytek sangvinik a cholerik...