otče můj

chtěla bych volat z rána

ale víra má se zdá

zdá se být tak malá

nemůžu věřit ani

že rád mě máš

a svůj život jsi za mě dal

dřív než jsi mě znal

často se ptám

a otázku kladu

proč

pak od tebe utíkám

dál a dál

a přitom s důvěrou chci

v tobě spočinout

v tobě se schoulit celá

každý den se sluncem

srdce mé se znovu

avšak hlava ta snad stárne

dělá, co se jí hodí

někdy to vypadá

že v jednom žijí dva

a kde vítr foukne tam

stočím se i já

tak málo stačí

jen zastavit se a stát

v tobě se omýt

celá

................................................................................................................................

Když jsem dneska potřetí za sebou četla tento text písně, tak jsem nechápala, proč se od něj nemůžu odlepit. Než jsem pochopila, že v něm Janka Bílá přesně vystihuje moje občasné pocity, které můžou za mé bluesové nálady...:-)

Kdybych někde na internetu našla nějakou písničku mé oblíbené české kapely Alešanka (ne-li nejoblíbenější), tak bych ho sem dala, ale Youtube, bohužel, Alešanku nezná:-( Máte-li možnost si někde poslechnout, tak využijte, je to úžasný balzám...