Pohled na váhu a do zrcadla, a taky nemalé úsilí najít v obchodech něco, co by bylo slušivé a do čeho bych se vešla, mě ujišťuje, že je potřeba zahájit útok na kila, která se mě ne a ne pustit. Nepomůže ani to, že Pepův pohled na mě denodenně spočívá se zalíbením a že i po čtyřech dětech a několika kilíčkách navíc mě stále shledává velmi přitažlivou. Nejsem zrovna asketa a život ráda užívám se všemi libůstkami, které nabízí (samozřejmě v mezích zákona i Zákona), a tak najít dietu, která by příliš neomezovala mé chuťové buňky, není snadné, jde-li to vůbec. Občas ale přijde „pomazání“:-) či nějaká motivace, jejíž původ mi není znám, a také  ji nijak nemůžu ovlivnit a já najednou seberu veškeré své odhodlání a jdu do toho! Tentokrát mě nakopla tzv. Mléčná dieta, o které se hojně diskutuje na Mimibazaru a ačkoliv toto téma obvykle obcházím obloukem, tentokrát jsem neodolala. Respektive přeskočilo na mě nadšení kamarádky, která se mě rovnou zeptala, jestli do toho jdu s ní. Když jsem se prokousala asi stovkou komentářů ostatních nadšených spolubojovnic, věděla jsem, že neodolám. Bohužel se nakonec tato dieta ukázala pro mě jako nevhodná. Přece jen jsem kojící matka a příjem energie v této dietě je minimální. První den jsem ještě nadšeně pila mléko (čtvrt litru po 3 hodinách) a jelikož odpolední mdlobové stavy odcházely stejně rychle jako přicházely, chtěla jsem vydržet. Večer se se mnou zatočil svět a já se „musela“ zakousnout do rohlíku, pokud jsem tu nechtěla zanechat čtyři malé sirotečky:-)))Druhý den ráno jsem ještě odhodlaně posnídala termix a přemýšlela, jak vydržím další tři hodiny do doby, kdy si můžu dát na svačinu 150 gramů tvarohu(ble), nic nedbala na bolest hlavy a celkovou slabost, ale nakonec jsem to vzdala. Tedy ne úplně, ale trošku jsem si upravila porce, tříhodinové intervaly dodržuji a jsem zvědavá na výsledek. Je pravda, že se mi konečně podařilo dostat se pod hranici, kterou jsem dávno překročila a celých šest let se mi nepovedlo vrátit se zpátky. Teď jsem dvě kila pod ní a ještě 3 a budu happy. Hubená nikdy nebudu a co by taky Pepa dělal s anorektičkou, že?:-)))

Takže hubnutí třikrát ZDAR!!!