...a já (doprkýnka) nevím, kde je ten čudlík, kterým se ten příšerný řev vypíná...

Pokud se vám slovo "řev" zdá silné, tak se zastavte, ona vám to ráda předvede... Snažím se být hrozně silná a říkám si, je to jenom "období", to přejde, ty zuby jednou vylezou, ale pomalu mi docházejí síly...

Ale ještě naštěstí vím, kde vypnout sebe...takže pokud mě potkáte bloudit ulicemi města zcela apatickou, tak víte proč...:-)

P.S. Ke všemu mému mírně depresivnímu rozpoložení mě ráno dorazilo extempore na poště, ale jelikož paní důchodkyně mě oslovila slečno a pan důchodce se mnou jednal jako s pubertálním frackem a na moje ohrazení, že mám čtyři děti, reagoval slovy "no jasně" (myšleno - "to ti tak věřím"),  rozhodla jsem se, vzít si z něj jen to dobré, a cítila jsem se povzbuzena, že ještě stále nevypadám jako strhaná matka:-)))

...ale ti, kdo skládají naději v Hospodinu, nabývají nové síly, vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení...(Izajáš 40/31)