Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak dlouho to trvá z Horní Suché do Karviné

26. 9. 2007

ObrazekMatýsek dnes stráví už třetí noc v nemocnici, a tak je chod naší rodiny zkrátka narušen. Už nikdy neřeknu, že je v podstatě jedno, jestli máte děti tři  nebo čtyři, že už se to ztratí. Pokaždé, když je nějaké z našich dětí "na službě", chybí tady. Na jednu stranu se mi sice uleví od některých povinností, ale vzhledem k nemalému počtu dalších potřebných členů naší domácnosti nemůžu říct, že bych se díky tomu mohla doma jen tak válet na gauči, číst si knížku nebo mrhat časem nějak podobně. Můžu žít o něco pomalejším tempem, to jo. Na druhou stranu tady ale také postrádám charakteristické výlevy toho, kdo tu zrovna není. Jeho hlas, smích, narážky, ztřeštěné nápady, ale taky negativní emoce, atd. Každý z nás tvoří zkrátka díl skládačky, a když tu není, tak chybí. Včera večer mi Maťula plakal do telefonu, že je mu smutno, že se mu stýská, že je zrovna na pokoji sám, protože jeho kamaráda ten den propustili domů. Chtělo se mi slzet s ním, zburcovat celou nemocnici a sestry, ať mu tam okamžitě někoho dají, aby tam nemusel být sám, ale údělem nás matek je povzbuzovat, a tak jsem se tvářila, jako že pohoda, a že mu to určitě rychle uteče, že na něho myslíme, že ráno to určitě bude veselejší, a tak. Dnes jsem ho byla navštívit a když jsem ho tam viděla s těmi hadičkami a usopleným nosánkem, tak mi ho na jednu stranu bylo líto, ale na druhou stranu jsem ho musela obdivovat, jak je statečný. Mě naštěstí tento zážitek v dětství minul a v nemocnici jsem se ocitla jen díky porodům svých ratolestí a i tak jsem měla co dělat, abych neutekla:-) Opět přišlo na řadu povzbuzování, ale Matýsek už vypadal docela v pohodě, i když občas se mu očka zaleskla...Už se na něho vážně těším.

Klasicky nezklamalo naše autíčko, díky pokaženému manometru nemám pod kontrolou stav paliva. Od Slezské univerzity ke karvinské nemocnici jsem se plazila rychlostí 20km v hodině a jenom se modlila, ať dojedu alespoň tam a zaparkuju normálně na parkovišti a ne uprostřed čtyřproudové silnice. Povedlo se. Pepu už jsem telefonicky připravila na to, že pokud se nestane zázrak, tak že bude asi muset pro nás přijet a odtáhnout nás na nejbližší benzinku. Nic víc jsem zatím nedomlouvala, protože jsem nevěděla, jak dlouho se v nemocnici zdržím. Protože jsem sebou měla ještě Míšu a taky horní Mrózkovic kluky, tak jsme návštěvu ukončili dřív, protože už se tam začínali nudit a navíc jsem s Matym vyměnila svůj mobil za jeho, a tak se těšil, až si bude moct zahrát hry. Nasedli jsme do auta a rozhodla jsem se, že to risknu a doplazím se na tu nejbližší benzinku, která čepuje LPG. Samozřejmě to nevyšlo a zastavila jsem se definitivně na světelné křižovatce při odbočování doprava. Volám Pepovi, že je to průšvih, že stojím na nějaké křižovatce v Karviné a asi už se nerozjedu, ať zkusí přijet co nejrychleji. A on na to, že je u mě za deset vteřin, protože stojí o pár aut za mnou na té stejné křižovatce. Dobrý, ne? Rychlejší než Žlutí andělé:-))) A tak to mám pořád.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sabiku,

(mrozkulka, 2. 10. 2007 13:48)

mě už moje milé autíčko připravilo nejednu horkou chvilku, jednou jsem v osmém měsíci těhotenství zůstala stát přímo uprostřed křižovatky na nábřeží, všechna auta mě musela objíždět, dovedeš si představit, jakou měli všichni radost, slunko pařilo a byly jsme několik metrů od dětského hřiště, ale nemohla jsem nechat samotné auto stát v křižovatce a odkráčet s dětmi na hřiště, takže to byla fakt prekérní situace. Ratolesti se dožadovaly slíbeného hřiště a Pepa zrovna sednul po práci k obědu. Dorazil asi za půl hodiny a děti si naštěstí mezitím odvedla na hřiště Gabča Petrželka. Takže jsme to opět zvládli:-)

:-)

(Sabík, 2. 10. 2007 13:42)

To by mě omylo zůstat trčet na křižovatce...
Ale těch deset vteřin to je teda jako fakt andělský výkon a jako hlavně Boží milost mít tak pohotového chlapa.
To jako klobouk dolů...

:-)))))))))))))))))))

(Irena, 29. 9. 2007 8:33)

Bobánek Matýsek. Pošli mi, prosím, foto Matýska z nemocnice na mail. díky

:-)

(mrozkulka, 28. 9. 2007 21:27)

No jasně, je to můj anděl, kdo jiný než anděl by se mnou taky mohl žít...:-)

tak to je hukot

(Emily, 27. 9. 2007 21:54)

Mě se zdálo podezřelé,že ten Pepa je blonďatý,jako anděl.To je servis!