Počasí je k uzoufání, děti rozverné až zlobivé, doma neustálý nepořádek a věčně narůstající kupa prádla k žehlení, až příliš často se poslední dobou hlásí migrénozní stavy a únava s ospalostí a vlastně by se dalo říct, že je poslední dobou málo toho pozitivního.
Přála bych si prožít ideální den, kdy to milé a pozitivní bude převládat nad tím negativním. Asi takto: Ráno vstanu z postele čerstvá a odpočatá pár minut před zazvoněním budíku, ještě předtím si přečtu alespoň jednu kapitolu z Bible a zatímco děti snídají a bez řečí se oblékají do školy, zajezdím si na orbitreku, protože ráno na lačno to má nejlepší efekt. (realita: budík marně zvoní několikrát za sebou a vstávám ve chvíli, kdy už opravdu není vyhnutí, rychle honem vytáhnu děti z postelí a neustále popoháním k jídlu a oblíkání, mezitím zběsilá ranní hygiena všech členů rodiny a poté, co děti vystrčím ze dveří, utíkám zpátky dooblíknout holky a odvést princeznu do školky - kdeže nějaký čas na rozvoj duchovní či tělesný - ha ha)...
Poté co nějak příjemně a poklidně strávím dopoledne s Terinkou a vařením po všech stránkách vyváženého obědu zavolá Pepa, jestli by dnes nemohl z práce přijít o několik hodin DŘÍVE a vyrazit pak s dětmi za nějakou kultůrou (realita: dopoledne je většinou ulítané, oběd uvařený co nejjednodušší a ve chvíli, kdy už Pepu čekám doma, zavolá, že musí jet k nějaké poruše, ale že určitě do sedmi bude doma).
Potom otevřu schránku a tam několik obálek z různých zdrojů (elektřina, plyn, banka, atd...) a všude se píše, že máme přeplatek několik tisíc a ještě nás čeká zlevňování! (musím popisovat realitu?)
Vztahy ze všemi lidmi kolem sebe mám naprosto ókej a nemusím nic řešit (no jo, občas nějaký ten konflikt řešit musím:-( Večer příjemně strávený s Pepou v klídku a v pohodě a pak...(realita: Pepa večer ještě víc grogy než já usíná na gauči a do postele se přesouvá kolem jedné ráno:-)))
Tak jo, ta realita samozřejmě není každodenní a já vím, že zas ze mě bude optimista, kterého nějaká negativní skutečnost nezastaví v rozletu. Ale přiznávám, že je to čím dál těžší. A jak to máte vy?
Holka modrooká,
nesedávej putooka,
holka modrooká, nesedávej tam.
V potoce se voda točí,
bude mele tvoje oči,
holka modrooká, nesedávej putooka.
Komentáře
Přehled komentářů
Dík moc za komentář, který má hlavně optimistický závěr, narozdíl od toho mého...:-(
ideální den
(Soňa, 31. 10. 2007 21:04)
Ideální den začíná tím,že budík nezvoní vůbec.(díky posunu času ,se ale opravdu budím dříve než budík).
Vzhledem k tomu,že máme děti jen dvě,tak ranní procedůry zvládáme dobře.Jen nesmím hledat bandasku na čaj!!!
V 7:30 se můj stav zdá ideální.Děti veze muž do školky a školy a já jsem sama doma.
Pak se to nějak zvrtne.Musím vytočit 120 podšálků a naglazovat 80 hrnků.Od 15:30 do 19:30 mám pauzičku,během které píšu s Davidem ůkoly,vařím,peru a odpovídám na stopadesát otázek.Odpočatá v 19:30 nastupuju zase do dílny a v deset večer se odplazím do postele.
Ideální den by tedy v těch 7:30 pokračoval takhle.
Zvonek u dveří a za nimi paní na úklid a vaření:,,Dobrý den paní Soňo,tak co to dneska bude kromě úklidu?" Kdyby jste byla tak hodná a upekla ty Vaše úžasné vanilkové rohlíčky"odpovídám.
Po té se namaluju(to málokdy stihnu dříve než odpoledne) a jdu na kosmetiku(nebyla jsem tam 4 roky).
Muž volá,jestli bych si nechtěla dneska vyrazit něco si na sebe koupit,protože bude o hodinku déle v práci.Obětuji se a jedu.Odpoledne stihnu dočíst úžasnou knihu.(už ani nečtu noviny).
Děti se vrací domů a ničím se nenapichují,nic nevylívají na zem,nekříčí a neprudí se .
Večer si všichni společně zalezem do postele a povídáme si.
Snad jen ta poslední věta se blíží realitě.
A teď z jiného úhlu.Úžasné je,že mám zdravé děti,muže,který mě miluje,jídlo,oblečení , v klidu jdu po ulici a nemusím se bát,že mě nějaký terorista vyhodí do vzduchu.
Ježmine,já neumím napsat krátký komentář.čau Soňa
Soni, dík!!!
(mrozkulka, 31. 10. 2007 23:08)