Když jsem včera odvedla děti do školky, při odchodu jsem se míjela ve dveřích s maminkou jejich největších kamarádů (Honzíka a Frantíka). Zrovna přicházeli do školky. Chvilinku jsme pokecaly, než si kluci rozverně zuli botky a když už jsme se loučily, tak najednou Honzík vykřiknul: "Mamí, korálky pro Adélku zůstaly v autě!" Tak mamča poslušně nazula svoje botky a vrátila se do auta. "No víš, oni o Adélce pořád mluví a ona měla narozeniny, tak jí chtěli dát dárek." Jé, to je milé, jaký lepší dárek pro malou parádnici může být, než korálky z mušliček? Takže, Adélko, 24. května 2007 jsi dostala první dárek od kluka (kluků)...:-)))

.....................................................................................................................................

Část odpoledne bylo věnováno Adélčině oblíbené činnosti - malování barvičkama. Nejprve čára kolem dokola (to je zahrádka, mami), a potom "pavouk". Moc hezký...:-)

Ve středu 23. května jsme objevili Adélce v hlavince obrovského klíšťáka. Hned vedla pěšinky, která rozděluje dva culíčky. Fujtajbl. Nechala si ho statečně vytáhnout (houbička + mýdlo), ale předpokládám, že kdyby opravdu věděla, co to klíště je, jaké zvíře je vlastně zakousnuté v její hlavičce, určitě by tak statečná nebyla. Stačí, když kolem ní letí moucha a už křičí o pomoc.

Tak a na závěr jeden z Adélčiných výroků, je už sice staršího data, ale to nevadí. Chtěla si vzít na hraní jednu z papírových dárkových taštiček, někdo v ní přinesl dáreček pro Terezku. Tak se mě zeptala:

"Můžu mami?"

"Adélko, ne."

"Říká se JO!"

A basta.